Poezie

Jaroslav Havlíček neměl smysl pro romantičnost, vždy ho přitahoval jen člověk chybující a nikoli dokonalý, poněvadž jen takový je opravdu lidský. Byl neotřesně přesvědčený pesimistický fatalista.

Kniha Vitráže v pamäti predstavuje preklad štyroch básnických zbierok z celoživotnej tvorby Borowiczovej, piata časť Sšedivel blankyt pozostáva z autorkiných najnovších básní. Súborné dielo tak ponúka komplexný obraz jednej z predstaviteliek súčasnej poľskej poézie.

Osmadvacet rozhovorů, prostřednictvím kterých se Aleně Blažejovské a Radimu Kopáčovi podařilo zaznamenat momenty, představy či fascinace, jež ovlivňují životy českých básníků.

Po již vydané sbírce „Sebranka“ přichází nakladatelství Kampe s knížkou nazvanou Žalov (podle stěžejního tématu), která obsahuje výběr ze tří básnických sbírek – Žalov, Tatínek a Putování.
Všechny tři mají společné místo.

Dvojjazyčný debut Aleny Meas, české autorky píšící francouzsky, představuje most mezi současným českým a francouzským básnictvím. Je postaven zejména na protikladu motivu stavby a motivu fragmentu.

Kniha básní Aleny Müllerové přináší verše v té nejlepší české gellnerovsko-hausmannovské tradici: vyzrálé, dokonale rýmované, vtipné, břitké, často sarkastické, ale občas i s podtónem smutku.

Alena Nádvorníková je mnohostranná osobnost, v českém, dokonce pražském kontextu nikoliv neznámá; pořád ale méně známá, než si zaslouží. Od začátku 70.

Žijeme příběhy a v příbězích. Příběhem domova začíná náš příběh lásky dlouhý jako sám život. Všechno, co žijeme, je láska, silná, neředěná, váhající, odvrácená, neláska.

Spojení křehkých vícevrstevnatých veršů zkušené básnířky Aleny Vávrové a jemných kreseb letos osmdesátiletého výtvarníka Jaroslava Chebena, tvoří výjimečnou knížku.

Patnáctá sbírka poezie Alenky Vávrové, františkolázeňské patriotky s ilustracemi Jiřího Slívy, obsahuje křehkou, ale zároveň vtipnou poezii.

Poetika Aleny Vávrové se neustále vyvíjí, myšlenkově prohlubuje, nabývá stále silnější razantnosti. Básně v její nové knize jsou opět překvapivé, často „míří na komoru“ a – nemíjejí se cílem. Mnohdy je A.V.

Opožděná básnická prvotina Aleše Berného nabízí působivé epické pásmo z pražského Podskalí: rozhovor (lhostejno, zda imaginární, či skutečný) s někdejší láskou se v něm mísí s obrazy z dětství.